1.
Na podzim, když ze strnišťat fouká,
pantáta se z vokénečka kouká,
říká si, Bože, to je votrava
zejtra se zase seče votava.

Já si proto nohu za krk nedám,
svoje štěstí v kuchyni si hledám,
nestačí házet voči na kamna,1
vodkud se líhne vůně náramná.

Refr.:
Švestkový mňam, mňam, mňam,
Knedlíky mňam, mňam, mňam,
ty já mám hrozně rád,
Když je mám k obědu,
dám si je stošestkrát za sebou.
Švestkový mňam, mňam, mňam,
Knedlíky mňam, mňam, mňam,
ty já bych jed, ty já bych neměnil,
I kdybych se jednou oženil,
ty já bych neměnil za celičkej svět

2.
Žil jsem s jednou pannou nadivoko,
chtěla si u mě udělat voko,
švestkový knedlíky chtěla uvařit,
voni se jí nechtěj podařit.

Vařila je od samého rána,
byla z toho celá uplakaná,
zapomněla švestky do knedlíků dát,
musí je tam prstem našťouchat.

Nechte si ty vaše makaróny,
ty jsou jen pro pražské primadony,
místo guláše a papriky,
vařte raděj naše český knedlíky.