Hudba a text: Karel Hašler

1.
Honza býval odjakživa velký hrdina,
a ta sláva přecházela z táty na syna,
když si znaven rovnal záda a se protáhnul,
vždycky nad ním ruku s bičem kdosi napřáhnul.

Refr.:
Honzo, ach, Honzíčku, Honzíku,
nač děláš tak mnoho povyku,
Honzo, ach, Honzíčku, dři jen dál,
pomni, že je v světě kriminál,
Honzo, ach, Honzíčku, pamatuj,
mlčet, že uděl je tvůj,
když budeš pokorně poslouchat,
nic se ti nemůže stát.

2.
Když se děti toho Honzy staly národem,
přišli páni, sebrali jim svobodu i zem,
a když sténal Honzův národ pod tíží těch ran,
přišel na něj s karabáčem hned zas jeho pán.

Refr.:

3.
Honzův národ na ty pány jednou dostal zlost,
vypráskal je ze své země a měl toho dost.
Sotva si však ve své zemi nahlas oddychnul,
už zas na něj kdosi pansky shůry vykřiknul.

Refr.:

4.
Honzové jsou nyní v světě lidé svobodní,
nesmějí však vystrkovat barvy národní.
Honzův národ nemusí se napřátel svých bát,
musí se jen před pendrekem umět uhýbat.

Refr.: