Rudolf Kubín /Minský
banícka pieseň, pochod

1.
Vzpomínám si na ten krásný den,
když jsem vyšel prvně z domu ven,
Šlapal si to po pěšině zadem k jámě Karolíně, sám nesměle,
Máma mě naposled objala, po tváři jí slzy skanula.
Šel jsem prvně do roboty a zpíval si podle noty, dál vesele.

Refr.:
Kamarádi, kamarádi, dolů sfárejme,
kamarádi, kamarádi, bázeň nemějme.
Vyfáráme opět za svítání, vzhůru každý z nás,
kamarádi, kamarádi, ke své mámě zas.

2.
Pod zemí já svého druha mám,
za toho snad život svůj i dám.
Sfárali jsme kdysi spolu v těžní kleci prvně dolů, já kamarád,
na pozdrav mi za něj odpoví, v šachtě jeho podkovy.
Vůz když táhne po pěšině dole v jámě Karolině, můj kamarád.

Refr.: Kamarádi, kamarádi, dolů sfárejme...

3.
Až se jednou ráno rozední,
nevyfárám šichtu poslední.
Budu někde s němou tváří tam kde slunko nezazáří, já kamarád,
pomocnou mi ruku podejte, kamarádi ihned fárejte.
Doma čeká synek, máma, rád bych byl zas mezi vámi, kamarádi.

Refr.: Kamarádi, kamarádi, dolů sfárejme...