z Klatovska

1.
Jaro se otvírá,
všecko se usmívá,
teskno je seděti,
stromy zelenají,
ptáčkové zpívají,
radost je si vyjíti,
a já pěšky nepudu,
na koni sedět budu,
tu barvu zelenou
a pěknou červenou
rozjímati si budu.

2.
Pan rytmistr ke mně:
„Pověz mi upřímně,
co tě k tomu nutí,
že u Prahy v logru
chceš se dát na vojnu
a chceš hulánem býti?“
A milostivý pane!
co žádám, ať se stane,
dávno už se souží,
mé srdéčko touží
po té zelené barvě.

3.
Tu mě oblíkali,
štěstí vinšovali,
zelený kabát dali,
červeny vejložky –
ach což je to hezky,
ty jsou mi darovali,
čepičku s fedrpušem:
Má panenko! pospěš sem,
podej mi ručičku
a dej mi hubičku,
už se spolu rozejdem.

4.
Má panenka běží,
ručičkama lomí,
pláče a naříká:
„Ach, co’s to učinil
a mne tak zarmoutil?“
černé oči utírá.
Neplač a nenaříkej,
a prej mi té radosti,
vrať se zase domu,
poruč pánu Bohu
máš tam mládenců dosti.