1.
Ach, milá, mé srdce, proč mne zarmucuješ?
Proč ty políbení jiným udeluješ?

2.
Však si mi slíbila ze srdce pravého,
že mne chceš milovat do skonaní tvého.

3.
Než jako já vidím, falešné srdce máš,
na mne jen pozeráš, jiným sa usmíváš.

4.
Neznám, co se ti jen, o má milá, stalo,
že mne tvé srdce již milovat prestalo.

5.
Než povez, milá má, ješte poslední krát,
či mne chceš lúbiti, tomu já budu rád.

6.
Jestli mi ty povíš, že mne více nechceš,
miluj si již potom, koho jen v svete chceš.

7.
Nic mne již v tom Turci víc tešit nebude,
když mne tvé srdečko milovat nebude.

8.
Tuhle, moja slabost, tu svúj konec vezme,
a zem, matka lidí, moje telo prijme.

9.
Já nebudem v svete víc mít potešení,
když lásky proti mne v tobe, milá, není.

10.
Ach, jak nestála jest i ta krása lidská,
vnáhle se promení, i červené líčka.

11.
Ach, jak jest nestále všecko na tom svete,
a jen na krátky čas jako ruža v kvete.