1.
Ach, já sem na svete nešťastlivá.
Kdo by mi ukázal, kde jest jiná,
která by srdce své a tak prudce
do neštestí velikého zahrúžila?

2.
Já sem upadla v velké trápení,
pro jednoho sem vždy ve vezení,
nebo mé srdce vždy ve mne plače,
pochybujem o jeho milovaní.

3.
Ach, Kupido, mej nade mnou lítost,
spomeň na mé slzy, že jich vždy dosť
vylévat musím, každý den skúsim
horkosti, neb zradného v mém srdci nosím.

4.
Ach, prestaň, mé srdce, již kvíliti,
nedej se Amoru víc trápiti,
nech te netrápi, neb se ti tratí
tvá krása a veselosť, kdo ti ji vráti?

5.
Neplač, bárs bys opustiť musela
toho, koho si verne lúbila,
jeho nestálost, velikú žalost
spúsobí, nebo ho zas oklame jiná.

6.
Venuše, dej mi na to zapomenúti,
k čemu mne dnem, nocí Amor nutí.
Nač milovati? Tajne vzdychati?
Pro zradné srdce musím v hrob upadnúti.

7.
Na múj hrob dám vyryt na kameni:
Prenešťastlivé jestiť lúbení,
varuj se dáma lásce poddaná,
bys neprišla do toho, čo dá trápení.

8.
Ach, never kavalíri zadnému,
aniž mej jakú clúvernost k nemu,
na se pozor dej! Ze mne príklad mej,
abys neprišla i ty k hrobu tmavému.