Bedřich Smetana, Bedŕich Peška,

1.
Když se večer stmívá, dříve než jdu spát,
na lávce sedávam vedle našich vrat.
Hledím po nebíčku, hledám svou hvězdičku:
Kde jsi, hvězdo má, kde jsi, hvězdo má,
kde jsi, hvězdo má?

2.
Jako se usmívá na mne matička,
líbezně se na mne dívá hvězdička
a mně tiše praví její hlas laskavý:
[:Já jsem, já jsem hvězdá tvá,:]
já jsem, já jsem hvězdá tvá.