Text: Vladimír Slavík
Mince vo fontáne

Tak ahoj kluci, zase po čase
vzpomínáme na školu s dojetím v hlase.
Nevěděli jsme , co z koho bude
a víc nás zajímalo dobrý víno v sude.

Dnes popisujem ty naše hrátky,
chtěli by sme něco vrátit spátky.
Tvářit se mile a v plný síle
i když dejcháme jak po zdolání míle.

Refr.:
Zas je tu oblíbenej třídní sraz,
chvíli nám po zádech z těch roků běhá mráz.

Na prvním srazu se každý chlubil,
kdo kterou zbalil, kolik piv do sebe na nalil.
Na druhým potom, jak ten čas letí,
kdo měl kolik žen a kolik dětí.

Postupně zrajem, ztrácíme zájem
o tyhle věci a raději vedem řeči.
Hele, ty kočky, co jdou teď kolem
můžou být vnučky, tak zůstaň sedět za stolem.

Refr.:

Dřív jsme víc pili, křečový žíly
nikoho z nás v těch zlatejch časech netrápily.
Já říkám, hochu jsme stále mladí,
sice jen v duchu, ale to nám málo vadí.

Proč křičíš vzteky, kde mám ty léky,
jsem skoro bez potíží, loupá mě jen v kříži.
A ty víš houby, co jsou to klouby,
když se studená fronta rychle blíží.

Refr.:

Tak jsme tu zase, v tom našem městě,
pečený prasátko maj a kdo ví, co ještě.
Půjč mi tvý brejle, ať na to vidím,
že nepřečtu menu se trochu stydím.

Koukni se, Franto, já mám už pleš,
aspoň se na tvý hlavě neudrží veš.
Tak jako kdysi, smějem se spolu
a život poběží zas nahoru a dolů.

Refr.:
Běhá mráz.