1.
Máničko moje, nemám pokoje,
ty klidně spíš, mě neslyšíš,
ty víš, co je žal, jenž já v srdci mám,
okno otevři na rozloučení.

2.
Chtěli jsme se vzít, spolu šťastně žít,
ale osud byl zlý dosud,
matička moje nám zabraňuje,
bych k vám chodíval, tebe miloval.

3.
Ta naše láska byla pohádka,
byl to jen sen, smutný však jen,
osud zanechal v našich srdcích žal,
slzu na skráni a políbení.