1.
Šel jsem jednou z Holešovic,
tak náhodou do Vršovic, já a můj pes,
potkali jsme slečnu Zděnku,
jak na šňůrce vedla fenku, já a můj pes.

2.
Slušně jsme je pozdravili,
a k nim se hned připojili, já a můj pes,
když jsme se ráno domů vraceli,
to vědomí si každý sebou nes,
že jsme tam svoje srdce nechali,
tak náhodou, já a můj věrný pes.

3.
Slušně jsme je pozdravili,
a k nim se hned připojili, já a můj pes,
když jsme se ráno domů vraceli,
to vědomí si každý sebou nes,
že jsme tam svoje srdce nechali,
tak náhodou, já a můj věrný pes.