František Blahník

1.
Člověk se světem plahočí a neví kde by se zastavil,
kam by svůj stánek života na vhodne místo postavil.
Ten, kdo má svojí mamičku, nemá se čeho bát
ja na ni mám jen vzpomínku, odešla dávno spát.

Promluvte maminko, chci slyšet váš hlas,
chci zlíbat tisíckrát váš bíly vlas.
Proč jste mi, maminko, odešla spát,
chtěl bych vám tu vaší písničku hrát.
Tú píseň o štestí, kterou jste zpívala,
když jste mě malého kolébala.
Vaš hlas by, maminko, mé srdce hřál,
ja bych vám tolik rád, maminko hrál.