Text: Vladimír Slavík
Mince vo fontáne

Slyšíme jen okolo stále ty samé hlasy,
nedá se to stihnout, tak kde je chyba asi.
I když snažíme se, běháme tak jako stádo koní,
vždy nás něco překvapí a čas nás stále honí.

Život zrychluje a stále na nás někdo tlačí,
když mu nevyhovíš hned, tak na tebe se mračí.
Skoušíš držet krok a udělat už jen to,
nevyčnívat z řady, zvyšuje se tempo.

Refr.:
[:Já tohle znám, dneska nestíhám.:]

S dobou držet krok, to teda není žádná psina,
všude samej stres, většinou samá ptákovina.
Operátor namotá tě krásou svýho hlasu
a svoji šikovnost vymění za kus tvýho času.

Rádio si pustíš a hned do tebe hustí
co všechno potřebuješ ke svýmu štestí
Ještě malej krok a bude ze mě cvok
A předepíšou mi tablety snad na celej rok

Refr.:

Už jsem skoro zapoměl jak voněj tvoje vlasy
pro ty blbý reklamy na ideály krásy.
Nevidíme kolem sebe, co má vlastně cenu,
žena chce mít chlapa a chlap zase na ženu.

Jsem rád že mám deti a normální život,
už nechci letět tak jako pilot
s větrem o závod za větrnými mlýny,
tady končej slova a začínají činy.

sólo

3x Refr.: