Hudba a text Karel Hašler

1.
Lobkovická zahrada je z jara samý květ,
na tisíce ptačích písní je tam slyšet pět.
[:Když se skvěje v slunce jasu,
je až smutno na tu krásu,
je až smutno na tu krásu pohledět.:]

2.
Lobkovická zahrada je jako zakletá,
pro koho tam tolik květů z jara vykvétá?
[:Tam v zahradě Lobkovické
nebušilo srdce lidské,
nebušilo srdce lidské po léta. :]

3.
Kdyby si mne kníže pán tak jednou zavolal
a tu svoji zahradu mi navždy daroval,
[: já bych se tam v prostřed květů
s mojí milou na vzdor světu.
s mojí milou na vzdor světu miloval. :]