1.
Na doline, doline, rozmarín zelený,
ej, kdo nevi o psote, nech sa len ožení.

2.
Nech sa žení ten a ten, žák neb tovariš len,
nech si vezme tu a tu, dcéru richtárovu.

3.
Ta dcéra richtárova, to je nedar boží,
nejedného šuhajka do psoty položí.

4.
Že by si si ty ju vzal, to bych já netrúfal,
ani bych ti neradil, aby si ju svedel.

5.
Ona sice je švárna, ale je neverná,
když šuhaj len nakukne známý, hned se lekne.

6.
Od jej velkého kriku, čo ona má v zvyku,
kdo by si ju takú vzal, ten by rozum nemal.

7.
Za jej peknú uctivost, však je to na psa dost,
vzal by si ju chudobný, bol by to pár rovný.

8.
Bolo by tam každý den: Hybaj mi z domu ven!
Predtím si len žebrák bol, k tomu si ešte vól.

9.
A to by tak bolo vždy, do jej, jeho smrti,
vzal by si ju bohatý, bolo by tam kláti,

10.
Ale ešte vícej strel, to jako bych videl,
neustúpel by jeden druhému trošku len.

11.
Hryzli by sa jako psi spolu vždycky besní.
A preto ja nezadám oženiti se sám,
nebo čo som včil mluvel,
to bych skusit mosel.